Rath je na svobodě, Janoušek je na svobodě, už i Dalík je na svobodě. Jen ten Ďuričko nám pořád sedí.
Jakkoli se chce bědovat, že mocní a vlivní si s naší nezdravou justicí poradí, ty případy jsou různé.
Dalíkův je spletitý. Jmění, jehož zázračně nabyl, coby dveřník premiéra Topolánka budí podezření a nechuť. To, zda si řekl či neřekl o úplatek v případě obrněnců Pandur je však v mlze.
Síť obchodů s levným a často prošlým zbožím otevřely v evropských zemích ODS a ČSSD.
Nové logo obsahuje písmena ODS, ale září oranžovou barvou. Předseda Ano Babiš zuří: „Mńa jako prinútili Agraoferta se zbaviť a sami podnikajú, svině divé!!"
Šéf Jablotronu pan Dědek vzkazuje panu Babišovi: Nemluv rychleji, než myslíš. A dej si pozor na kariéristy, kteří se nalepili na raketově rostoucí ANO.
Pan Dědek má pravdu. Otázka je, zda to pan Babiš dokáže naplno vnímat.
Rošády jsou oblíbenou figurou v českém politickém šachu. (Čtenář ví, že je to hra bez pravidel, kde se smí podvádět a krást, ale naštěstí se při ní vraždí zatím pouze pohledem.)
V tomto případě Babiše? Možné to je. Voliči v postkomunistických středoevropských státech po letech skandálů zvolili vždy někoho, kdo jim dával aspoň jistou naději.
Do poslední chvíle tomu nemohl uvěřit. Pak mu to došlo. Jeho tvář však nezměnila výraz.
Pak kat udeřil. „Byla to jediná možnost, jak se ho zbavit“, říká nejmenovaný sociální demokrat Tejc, který spiknutí vymyslel, „držel se svého křesla jako hovno košile.“
Prostí chlapíci, kteří založili sociální demokracii po dvanácti pivech v hospodě U Kaštanu, zvracejí...
Není to ani tak kontušovkou, zelenou a modrou, kterými prokládali piva. Nemohou v socanském nebi (tedy pokud něco takového je) hledět na to, jak končí strana, kterou porodili.