Z mého kulturního života

Petřín je román o nejkrásnějším vrchu na světě o nejkrásnějším městě na světě a o osudové lásce, což je nejkrásnější věc, která může lidi potkat. Napsal jsem ho, vyrobil obálku a sám vydal. Udělal jsem ho tak, aby Vás to skoro nic nestálo a mohli jste si to přibalit na dovolenou, aniž byste překročili váhový limit do letadla :-)

Psával jsem, čmárával po večerech, načatý zkaženým vínem, na strání petřínské s výhledem na Pražský hrad a kotlinu všech hříchů, ba občas byl vidět na obzoru i Milešovku jako žraločí zub a Říp, připomínající uhlazené hovno či kupku hnoje, posvátný chlum Čechův.

Takhle jsem slavil dokončení knížky. Věřím, že bude chutnat i Vám!

Co to je:

Punková romance o osudové lásce obyčejného muže k nevšední ženě se odehrává v nádherných kulisách Prahy od osmdesátých let do dneška. Nejkrásnější vrch světa nad nejkrásnějším městem světa skrývá tajemství, které je klíčem k osudu onoho obyčejného muže. A jiné tajemství občas činí z femme fatale bezbrannou holku. Dokáže ji hrdina zachránit?

Už nyní ji můžete objednávat na adrese: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo na telefonním čísle 602255992 za lidovou cenu 199 Kč plus doprava. Prvních dvacet dostane navíc podpis autora!

A tady je malá ochutnávka:

Ona jednou přistoupila k příslušníkovi hradní stráže. Byl socialismus a všichni
jsme se báli fízlů, esenbáků, domovních důvěrníků, bytných a vůbec všech
známých. Příslušník stál v budce, nehnut, s mušketou u podpatku, zíral na
krásnou dívku s rudými rty a v tričku, pod nímž neměla podprsenku. Chytila ho
za uši a ze vší síly políbila.
Byla dost vysoká, aby na něj dosáhla.
Turisté výskali a tleskali a měli v hlavě příběh: Ona je jeho děvče, přijela z daleké
vzdálenosti, chudák kluk, do postele ho nepustí, aspoň mu tím polibkem dává
najevo lásku. Ona to však udělala jen proto, aby ho znejistila, jako znejišťovala
mě, aby předvedla svou odvahu jako při těch sjezdech na Lenince a aby poetickým
způsobem blamovala Husákův režim, jehož byl tento nevinný voják údem. Ano,
dokázal tam stát v té malované boudičce připomínající austrohungarské doby,
ale, věřte nevěřte, stáli tam dva.

Petřín, pohádka pro zamilované muže, od které se ženy neodtrhnou, právě vychází!

Objednávejte na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Cena 199 Kč plus poštovné a balné.

Skvělé čtení na léto!

Zařídila svatbu se vším všudy.

Zástupce starosty čněl pod rozkvetlými stromy, jak by čněl každý blb v obleku s řetězem na krku a s deskami otevřenými.

Jak jsem dal dopředu najevo, přišel jsem v džínech a v bílé košili, v obleku už jsem se ženil a nepříliš se mi to vyvedlo. Stáli jsme tam, já, ten panák s tou knihou a pár čumilů.

Ona nepřišla.

Za svědka mi měl tehdy jít můj nakladatel, byl to člověk chytřejší než já, lehce při těle, vážný jako smrt, pořád zvažoval viny tohoto světa a chtěl ho napravit editováním textů. Díval se na mě, jako se starcové v kolečkových křeslech koukají na hlučného fracka, co po nich plive bubbletea.

Bílá budova Musaionu se odrážela od zeleně Petřína a svítila, jako svítí bílé skály Doverské, a možná dokonce jako bílé opice Barsoomské.

Zástupce starosty, vychrtlý chlapík v obleku o číslo větším a o dva roky obnošenějším, než by měl být, klepal si významně na hodinky s vyžraným a zajisté smradlavým páskem.

Petřilo k ní, aby nepřišla. Nepetřil k ní surový výsměch.

Petra byla chytřejší než všichni ostatní, ona chtěla lesklé věci a ona chtěla být Bohyní všech těch her. Vždycky toužila po tom, aby ji všichni měli rádi, a najednou přistrojí svatbu se mnou, aby mě dočista ponížila, abych ji nenáviděl, jak jen tvor může tvora nenávidět.

Kolem dolů na náměstí Kinských, co se dřív jmenovalo U tanku, neboť tam stával ruský tank, a nahoru od toho náměstí chodily párky se psy a s jistou mírou zdviženého obočí sledovaly ten smutný svatební nepovedenec.

Měl jsem v kapse placatici a pil jsem, napitý jsem byl už z domova, jen udržet rovnováhu.

„Pět minut,“ řekl stroze zástupce starosty.

Koukl jsem na něj: „Člověče, kdybyste oddával Cassia Claye a Marilyn Monroe, taky byste stříhal vteřiny?“

„Vy ale na Cassia Claye zrovna nevypadáte,“ zareagoval s rychlostí na zvoleného zástupce lidu zcela nevídanou.

„Ona je ale Marilyn Monroe,“ uklidnil jsem ho a sroloval mu pětistovku do náprsní kapsy.  Žádný komunální politik nikdy neodmítne pětistovku srolovanou do náprsní kapsy.

„Jdou mi napřed hodinky,“ kývl zástupce starosty, „ještě máme moře času.“

Další dávka pravidelného blití.

Poslanec divoký je nepochybně předchůdcem poslance domácího, i když ne vždy to musí platit.

Výzkumy týkající se poslance zdivočelého viz níže. První výskyt poslance divokého je zaznamenán v době kolem roku 600 před Kristem, jde tedy o druh poměrně mladý. Původně žil pouze na území dnešního Řecka, později expandoval do celého Středomoří a nejvíce se rozšířil v Itálii na místě dnešního Říma.

Poslanci se shlukují do stád.

A co vůdčí jedinci?

Pořád víc a víc lidí se děsí, co se to ve sněmovně děje.

Jak se zdá, pořád si nepřečetli stěžejní dílo z poslancologie. Budeme z něj tedy přinášet pravidelné ukázky:

Další ukázka z mé knihy "Jak jsem se mýli v Miloši Zemanovi", kterou si za zvýhodněnou cenu můžete koupit i přímo na komarkovynoviny.cz,  pojednává o jeho nejbližší ženách,o Ivaně a Kateřině:

Současná Zemanova žena Ivana ho doslova uhnala (což rozhodně není výtka nýbrž poklona energii té dámy), když se

od něj zamilovala a dosáhla toho, aby mohla být jeho sekretářkou, což je jak známo, takřka oficiální předstupeň

mileneckého vztahu se šéfem.

Zplodili spolu dceru Kateřinu, kterou poslali do prvotřídních škol.

Když však Zeman odjel do azylu na Vysočinu, Ivana Zemanová zůstala v Praze. Zda a jak často se stýkali, patrně neví

ani nejlepší rodinní přátelé, novináři nezjistili nic. Manželství však zůstalo zachováno a navenek nepronikla jediná

stížnost.

Když Zeman vytáhl do boje o Hrad, nestála ovšem po boku jeho žena, nýbrž právě krásná osmnáctiletá Kateřina. Byla

to ona, kdo s ním slavila velké vítězství. Důvodem údajně bylo to, že Ivana se straní politiky a lesku.

Když se však na sociálních sítích objevilo video, z něhož je zřejmé, že se Kateřina účastnila pornopárty, zmizela

z veřejného života. Její místo po právu zaujala zákonitá manželka. Ta se však nevyjadřuje, ničím neprovokuje ani

neláká, doprovází svého muže.

Nedávno ji dokonce jmenoval šéfem kampaně, ale každý tuší, že je to spíše vtip, než realita. Tím spíš, že jak později

řekl, žádnou kampaň nepovede.

KOUPIT KNIHU - JAK JSEM SE MÝLIL V MILOŠI ZEMANOVI

Jak se Zeman rozšoupne?

Na Zemanových mejdanech na Hradě vždycky krom klasických rafinovaných pochoutek najdete výbornou tlačenku,

buřty a škvarky. Zeman se hlásí k nezdravé české kuchyni: „Můj vztah k zelenině je veskrze pozitivní. Žádám ovšem,

aby mezi ní a mne byl vsunut transformační mezičlánek, který se jmenuje prase.“

Býval to kdysi hezký mladík.

Zeman jakoby na své fotografie z vysoké školy zapomněl, když hovoří o tom, že nebyl nikdy fyzicky přitažlivý, a tak láska pro něj mnoho neznamená. Nejenže byl hezký kluk, byl hezký mladý muž a ještě, když mluvil za revolucez Letné, měl sex appeal. Odkud tedy pramení jeho chladný vztah k ženám? Jeho podivuhodná netečnost k nejsinější věci ve vesmíru, jak říká katolický kněz Zbygniew Czendlik, k sexu?

V těch dobách býval prezident ještě volen poslanci a senátory. Volba měla tři kola a nikdy dřív nevypadala hezky.

Objevovaly se igelitky s hotovými penězi, objevovali se tajemní vysocí muži v černém na záchodcích Vladislavského sálu.

Klaus dostal od Topolánka náplast na pošramocené ego: bude prezidentským kandidátem ODS. Jeho šance na výhru byla z matematického hlediska nulová. Musel by získat podporu komunistů a to se zdálo zcela nemožné.

Zeman si užíval tlačenky a becherovky, tehdy ještě říkával, že pije becherovku ve svých dvou pokojích v zrenovované tvrzi ve Veselí na Vysočině, chodil na procházky, možná i nějaký ten strom přátelsky obejmul.

Dlouho jsem se soužil, jak kyklopa vystihnout. A pak mi to to došlo.

Napíšu prostě pravdu.

Tady ji máte.

Okolo mě sedí šedaví lidé, někdo má tepláky, jiný zašlou bundu.

Pánové mají před sebou točené a rum, dámy většinou jen točené, umakartové poličky nad umakartovým barem nabízejí chudý výběr tyčinek, oříšků a limonád jedovatých barev. Káva je jen rozpustná nebo turek. Tesknou chuť tohoto výjevu umocňuje mlha za okny, která se válí nad děravou silnicí, různě pohozenými nástroji a stroji a špinavými kouty pod umaštěnými zdmi.

Má knížka o Zemanovi brzy vyjde.

Předpokládám, že nezaměstnanému člověku vynese alespoň na pár šálků chudinské polívky z něžné ruky Adriany Krnáčové.

Podobné výhody však napřevažují.

Napsat knížku o Miloši Zemanovi?

Pamatuji si to přesně. V Malostranské besedě u stolku vlevo u okna mi to nabídl nakladatel Svatopluk Štefl. Moc dlouho jsem o tom nepřemýšlel. Miluji sebevražedné mise, pokud tedy nemusím nastavovat krk.

Sbíral jsem vzpomínky, četla vše, co napsal a vše co o něm bylo napsáno. Samozřejmě ne o Šteflovi, ale o Zemanovi.

James Bond je o rok mladší než já.

První film o něm, DRNO, jak mu se synem říkáme, vyšel před pětapadesáti lety.  Zatímco já jsem zestárl, Bond ne. Zatímco já jsem nezblbnul, Bondovi to trochu hrozí.

Miluji Jamese Bonda. On o mně pravděpodobně ví jen něco málo. (O každém otrapovi totiž ví alespoň něco málo, pro případ, že by se otrapa stal světovým padouchem nebo aspoň stopou k němu.)

Proradnost, nadutost a nenechavost českého poslance je vám známa.

Ale víte, z čeho pramení jeho Ne-lidské jednání? Jeho podivné rituály jako je zvedání končetin a otlapkávání či dokonce poštěkávání u vyvýšeninky?

Zahradní slavnost u Nikoly a Pavla Bádalových byla úžasná.

Je docela hezké být bohatý. Umožňuje vám to pořádat zahradní slavnosti pro stovky báječných hostů.

Jsem trošku jako ten nějakej Soukup z Barrandova. Taky nechutně ve svejch médiích propaguju sebe.

Tady je další ukázka z knihy Nebezpečné stádo, která právě vyšla.

Pokud máte Petra Pivrnce Urbana za poživačného sprosťáka, velkého sáňkaře a alkoholika, nejste asi na omylu.

Ale nevíte o jiném Urbanovi: mimořádném umělci, který dokáže něco, co byste nečekali.

Komárkovy noviny, jak jste si všimli, včera nevyšly.

Mohly bychom to svést na technické problémy s věčně vypadávající wifinou spravovanou mobilním operátorem, kterého nebudeme jmenovat, jen naznačíme, že to není ani Vodafone, ani T-mobile.

 My však na rozdíl od ostatních novin říkáme vždycky pravdu.

Stojíš na místě, kde před čtyřmi tisíci lety žili lidé, jejichž civilizace byla stejně důmyslná jako naše.

Vidíš, co vymysleli, postavili, namalovali. Předběhli impresionismus, Picassa a moderní ochránce přírody. Korále, které nosili, jsou dnes hypermoderní. Skákali býkům přes rohy. Štíhlí, chytří, dokonalí.

Hltám teď všechno, co Zeman vyblil.

Úkol je jednoznačný. Do začátku října o něm napsat knížku.

Prostě jsem se upsal. A práci, kterou jsem slíbil, vždycky splním.

Nebezpečné stádo je naprosto ojedinělá přírodopisná studie.

Shrnuje mé poznatky o chování a zvycích poslance českého, retardovaného ale o to víc člověku nebezpečného živočišného druhu.

Podívaná, kterou připravili bratři Formanové pod zlověstným názvem Deadtown je něco, na co se nezapomíná.

Artistické výkony světové třídy, dokonale sladěný tanec, poetické nadsázky čerpající z nejlepších tradic Laterny magiky. 

Když jsem poprvé vylezl s miliónem turistů na rhodské hradby, bude to už dvacet let, zažil jsem co nikdy.

Tady to důvěrně znám, tady už jsem přeci byl!

Představení skončilo.

Autorka obdržela potlesk ve stoje, ač to byla její první premiéra. Už dlouho jsem neviděl tak silný scénář, dobře zahraný.

Měl jsem kamaráda jménem Vladimír Denis Verecký. Psal jsem s ním do Fronty Objevy.

Byl hodně nemocný. Někdy po půlnoci jedenadvacátého dubna před sedmi lety byl v parku Jezerka. Ráno ho tam našli už mrtvého.