Den velkého vichru
Nedůvěra k médiím je báječná věc.
Naprosto jistě vás ochrání před blbostí. Když to ale přeženete, přistihnete se při blbosti sami.
Pamatuji na odpoledne před třemi lety v Liberci. Seděli jsme s Petrou v restauraci. Koukala na počasovou aplikaci v mobilu: „Musíme si vzít deštník, venku leje.“
Přinutil jsem ji, aby mrkla z okna. Obloha byla šmolková.
Podobně jsem dnes držel přednášku o tom, že všechny varování před vichřicí jsou přehnaná. Novináři to zveličují, zvlášť ti televizní. Česká televize si platí za naše peníze neuvěřitelně hustou síť zpravodajů, kteří potřebují vypadat důležitě a tak referují o každé spadlé tašce.
Obecně média nadsazují. V titulcích jsou extrémní hodnoty. Vítr dosahoval téměř dvou set kilometrů za hodinu. Střízlivě čteno. Na Sněžce to jednou zadulo stoosmdesátkou, jinde je to tak na pouštění draka.
Obecně jsem měl pravdu.
Když jsme ale vyšli ven, odneslo nám to Oskara.
